Lord od Trojské skály

V létě jsme byli pozváni kamarádem, který je členem houbařského spolku v Čelákovicích na výlet. Cena byla slušná a mohli jsme vzít i psa, což pro nás bylo směrodatné. Ráno jsme se dostavili na shromaždiště s Lordem i věcmi a po chvíli se začali rojit skupinky, které měli stejný cíl. Jak jsme se rozrůstali, shodli jsme se na tom, že jízda autobusem v tomto složení by pro Lorda nebyla nejpříjemnější, tak jsme vyrazili autem po vlastní ose. Museli jsme zastavit na parkovišti u Miličína pro benzín a při tom jsme vypustili i psa. Protože Lorda viděla jen malá část autobusu, zapříčinil velký rozruch, když přijel autobus chvilku po nás. Svou velikost a chytrost ukázal, když jednomu ze členů skupiny sežral párek v rohlíku, druhému vylil pivo a obsluha stánku mu přinesla dva párky a rohlíkem. Bylo to milé. Po troše odpočinku jsme vyrazili opět na cestu. Byla ktratší něž bychom čekali.

V kempu bylo zhruba 8 chatek pro 4 osoby a asi 30 klasických stanů áček s podstavou pro dva. Z jedné strany tekla voda, z druhé les a protože nebyla sezóna, nepotkávali jsme ani moc lidí. Dobrovolně jsme si vzali stan, aby to měl Lord pohodlnější a já se nemusela bát návratu spolubydlících v pozdních nočních hodinách.

Po obědě jsme vyrazili na procházku, jenže jsme se ztratili, je absurdní, že člověk, který v lese vyrostl se v něm dokáže i ztratit. Lord nám cestou skočil do řeky a nemohl se vydrápat na břeh, už jsem ho běžela lovit po proudu, ale Marcelovi se povedlo ho vytáhnout a jako zázrakem neskončit ve vodě. Samozřejmě jako dobře vychované dítě se hned přišel ukázat, že je v pořádku. Po cestě objevil potok a začal si v něm hrát na schovávanou, bylo to krásné, stejně jako já se i on vrátil do věku malého dítěte a užíval si každou chvilku strávenou bez vodítka a prováděl lumpárny všude kde to šlo. Na louce jsme hráli na honěnou vypadalo to, že se k nám přidají i telata z jedné ohrady. Procházkou jsme došli do další vesnice a zkrz ní kousek po silnici do dalšího lesa a tam jsme zabloudili, ztratili směr a nějak i cestu, začalo se smrákat a nikomu z nás se to nelíbilo. Navigace v telefonu zklamala a tak jsme volali domů Davidovi, aby nám našel směr, po chvilce debaty jsme chytli správný a rovně přes les, mlází, nálety a ostruřiní vylezli zhruba 300m od kempu. Také se nám, jako absolutním nehoubařům, povedlo najít houbu. Vyfotili jsme ji a ukázali večer ostatním, protože naši slavní mykologové si stěžovali, že nenašli vůbec nic. Takže velký úspěch amatérů!

Večer jsme seděli u stanu a relaxovali, Lord to zařezával jako dospělý chlap a všichni jsme si užívali, že jsme spolu. Na noc jsme se uložili každý na jeden kavalec a Lord hlídal uličku. Vzhledem k pokročilé náladě zbytku osazenstva, si jeden z přítomných spletl stan a když rozevřel celtu, tak Lord jako správný hlídač si sednul a štěknul mu do obličeje. Slyšeli jsme náraz a větu, ty vole, já se asi po... No dusili jsme smích, dokud kroky neutichly.

Snídaně byla naprosto dokonalá, lepší než v kterémkoliv hotelu, který jsme navštívili. Káva, čaj, mléko i kakao, sladké, slané, marmelády, salámy paštiky, dokonce i škvarky, loupáky, pečivo a vánočky, to vše bez omezení. Než jsme dojedli přišel se na nás podívat jeden pán a Lordíkovi povídá, ty blboune, já se tě v noci leknul. Díky tomu jsem už věděli, kdo se to k nám chtěl podívat. Takže najedení do syta, jsme vyrazili na další výlet podél vody. Mysleli jsme, že dorazíme až do bechyňského údolí, ale to se nám nepovedlo. Měli jsme méně času než jsme doufali. Po cestě jsme potkali lesního muže a vzhledem ke zvědavosti chlupatýho, jsme se dostali i k němu na návštěvu. Vypadalo to, že žije v lese již dlouho, ale psa nám sníst nechtěl. Cestou zpět jsme udělali pár fotek, sbalili věci a vyrazili k domovu.

Výlet byl opět krásný, plný spousty úžasných situací a proto se těšíme na další.