Báseň lorda Byrona
Když pyšný lidský syn se pod zem vrací,
v němž svět, krom jména, sotva něco ztrácí,
tu sochař k pompě smutku objednaný,
říkáním hrobku zdobí bez příhany,
když dílo skončí, nápis je tam vryt,
ne čím byl mrtvý, ale čím měl být.
Však chudák pes, v životě přítel pravý,
jenž první vítá, brání do únavy,
jenž celým srdcem patří pánu svému,
bojuje, žije, dýchá jenom jemu,
má po smrti být odklizen jako cár,
že pro nebe prý nemá duše dar,
zatímco člověk, hmyz ten, tvrdí směle,
že jenom jemu patří nebe celé.
A, člověče, ty, jehož chvíle zkosí,
ponížen otroctvím a zkažen mocí,
kdo zná tě dobře, odpor popadne ho,
ty bídná hrstko prachu oživlého!
Tvá láska, smilstvo, věrnost prázdný sen,
tvůj úsměv léčka, skoro podvod jen.
Zlý od přírody, šlechtic leda rodem,
ani té dobré šelmy nejsi hoden!
Vy, kdo ten prostý kámen uvidíte,
jděte cestou, truchlit nemusíte.
Já jen, kde leží, vyznačit jsem chtěl,
nejlepší přítel, kterého jsem měl.
Do Boatswainova náhrobku byla vytesána slova:
Poblíž tohoto místa jsou uloženy ostatky toho, který byl krásný, aniž byl marnivý, silný, avšak nepovyšoval se, který byl statečný, aniž byl dravý, který měl všechny ctnosti člověka, avšak postrádal lidské neřesti.
Boatswain se nanarodil v květnu 1803 na Newfoundlandu a zemřel 18. listopadu 1808 v Newstead Abbey.
